2009
Moje dojmy:
Před závodem: Nějak se nám to rozrůstá, nevím jak se do chalupy všichni nacpeme. Asi lidi hodně jezděj na kole? Někteří jedou trénovat na místo už o týden dříve :-) Nebo je to už první dotek německého vědce ? (Alzheimera). Celý léto bylo hezky, ale o víkendu má sněžit. Běžky nemám. Nevadí, byl bych na nich ještě vyčpělejší než na kole.
Při závodě: Krev, pot a slzy. Pot? Je 7 stupňů. Sice nad nulou, ale stejně, neřek bych že v tomhle budem někdy dobrovolně jezdit. přesto do toho dávají malí i velcí všechno co v nich je. Krev naštěstí jen obrazně. I když ... padá se o sto šest, kořeny a kameny jsou nechutně slizký po krátkým dešti. Úžasný je, jak jsou všichni zapálený. A tak jsou i vidět slzy u těch, kterým to nevyšlo podle představ. U dětí a přiznejme si, i u dospělých. Jen my už nepláčeme, ale nadáváme. Napětí jak to dopadne je cítit i vidět. U všech. Najednou je mi trochu líto, že vyhraje jenom jeden tým.
Po závodě: Dětskej šampus stříká stejně jako dospěláckej a nepálí tak do očí. Někteří jsou šťastní, že vyhráli, jiní že nedostali v kopci infarkt. Za rok to musíme dát dřív nebo zmrzneme. Vylosovali jsme fakt spravedlivě, konečný rozdíly mezi týmy jsou ve vteřinách. Ještě několik hodin po závodě všichni mluví o tom jak jeli, měli jet , neměli jet. Děti i dospělí. Myslím, že ty co nemohli jet to trochu mrzí.
Trasa je bezva, všichni většinou ví jak na tom kdo je.
Vítězí Tomášek, Anička, Hanka a Roman.
Z jednotlivců jsou nejrychlejší Tomášek, Anička, Eva a Roman.
Pár pádů, ale žádný zranění. Zatím máme kliku.
Nesněžilo.
Normálně si po akci musím dát chvilku pauzu. Teď už píšu pozvánku na rok 2010.